Smrt Jana Pavla II.

Věkové doporučení KMDB: 18+

Emocionálně intenzivní obraz posledních chvil Jana Pavla II. Sugestivní portrét lidské slabosti i síly tváří v tvář smrti. Dne 2. dubna 2005 ve 21:37 prohlásil papežův osobní lékař Renato Buzzonetti papeže Jana Pavla II. za mrtvého. V jediném okamžiku se zastavil veškerý společenský a kulturní život. Tisíce lidí vyšly do ulic, auta a veřejná doprava se zastavily, fotbaloví fanoušci přerušili ligové zápasy. Nejdůležitějšími slovy těch dnů se stalo Santo Subito! (Svatým ihned!)

Scénář inscenace Smrt Jana Pavla II. sestavili režisér Jakub Skrzywanek a dramaturg Paweł Dobrowolski na základě životopisů, vzpomínek a deníků osob doprovázejících Jana Pavla II. v posledních dnech jeho života, lékařské analýzy paliativní medicíny a ceremoniálního předpisu Ordo Exsequiarum. Je mj. inspirován i filmem Smrt Ludvíka XIV. Alberta Serry. Tvůrci si v této inscenaci nad posledními chvílemi života Karola Wojtyły kladou zásadní otázky: Jsme si tváří v tvář smrti a nemoci všichni rovni? Kde je hranice v předvádění nemoci a utrpení? A co se stane, když se vše soukromé stane veřejným?

Takřka dokumentární rekonstrukce posledních chvil života (a prvních chvil po smrti) papeže Jana Pavla II. názorně ukazuje lidskou rovnost tváří v tvář smrti. I svatý muž odchází ze světa se slábnoucím tělem, stále bezmocnější, odkázán na pomoc druhých – a jeho utrpení je vzápětí takřka smazáno společenskou potřebou pojmout ho jako symbol, jako hrdinu celosvětově spojujícího příběhu. Zároveň inscenátorům nejde v žádném smyslu o provokaci či výsměch: při vší syrovosti umírání se zde zároveň demonstruje velikost prostoty lidského odcházení. Svou takřka meditativní soustředěností nám inscenace umožňuje přemýšlet jak o složitosti každé smrti, tak o skutečnosti, že ve chvíli konce života se i náměstek Boží na zemi stává everymanem.